Narazila jsem na toto téma už před nějakou dobou, když jsem tvořila španělskou osmisměrku, která byla na téma lidské tělo. Do osmisměrky jsem mezi hledané výrazy dala „culo“ (čti kulo) a úplně jsem se zarazila, když jsem k tomu měla napsat český překlad. Chtěla jsem výraz, který se běžně používá a lidé budou hned vědět, jaká část těla to je, něco hovorového ale zároveň spisovného.
Oba výrazy mi přišly nepřijatelné. Španělsky mi na slovíčku „culo“ nepřipadalo nic tak hrozného, ale je taky pravda, že španělsky i nadávám s větší lehkostí, protože ta slova pro člověka nemají takové zabarvení, jaké cítí ve svém jazyce.
Jenže s tím zabarvením je to taky složité, protože jedno slovo může mít zcela odlišný pocitový vjem pro různé lidi. Každý člověk si totiž slova pojí se svými zkušenostmi nebo zážitky a podle toho jim dává i zabarvení, tón nebo význam. A může jít o naprosto obyčejné slovo, které není nijak sprosté nebo vulgární.
Ovšem s pojmenováním sedací části je to trochu jiné. Obecně kolem techto slov chodíme po špičkách. A když už, použijeme nějakou zdrobnělinu, protože to tak špatně nezní. Zadeček nebo prdelka jsou přece přijatelné výrazy… no, hlavně pokud to nějak používáme v přítomnosti dětí. Což je ale další věc, ze které je cizinec na větvi – přemýšlěli jste někdy, jak oslovujeme malé děti?
Například „prdelko“ nebo „bobečku“?
Ale každý národ má asi svoje, já si pamatuju, jak jsem byla kdysi na střední škole v hodině francouzštiny na větvi z toho, že Francouzi říkají dětem „moje malé zelíčko“, ale to jsem tehdy nedávala do souvislosti s tím, že my zase používáme ty výrazy spojené se zadnicí.
Vraťme se ale zpět k tomu pozadí. No prosím, pozadí by šlo… ale úplně vidím, jak před dítětem používám: „nezlob, dostaneš na pozadí!“
Moje učitelka jógy, která dělá i takovou posilovací jógu na vytvarování těla, se taky vždycky snaží použít jiný výraz, takže hýždě jsou běžná věc, ale když se do toho moc zamotá, tak řekne: „tenhle cvik je prostě na to, abysme měly ten hezký zadeček/tu brazilskou prdelku“.
Každopádně mě ta snaha přeložit správně ono slovo trochu zasekla a začala jsem opravdu hledat ve slovníku spisovné češtiny, co se teda používá. Jako jasně, prdel mi byla jasná, tu tam rozhodně psát nebudu, ale co s tím zadkem? Zadek auta je v pořádku, ale u člověka už mi to tak v pořádku nepřišlo. Zadnice, zadní část nebo řiť teda nebyly pocitově o nic lepší. A použít zdrobnělinu se úplně nehodilo.
Po nějaké době jsem ale narazila na stejný problém. Nehledě na to, že se do toho přimotala spolužačka, která „má všechno u prdele“ a byla tak trochu nařčena z toho, že je vulgární. U ní bylo ale jasné, že to vůbec není myšleno nijak vulgárně, jen jako drsná holka z bojových sportů přece nemůže říkat, že někomu třeba nakope hýždě! A třeba takový Jiří Smitzer vyloženě vyzývá v písničce, ať řekneme prdel.
Kdybych se k tomuto tématu vrátit nemusela, tak jsem „culo“ nechala „culem“ a zadek zadkem.
Byla jsem na své hodině salsy, na jejímž konci jsme dělali takové „jednoduché pohyby“ z merengue na uvolnění, kde se právě hodně vrtělo zadkem a připomnělo mi to jednu šílenou písničku, na kterou trénuje u televize moje malá neteř. Ona tam teda tou prdelkou hází jak divá a jde jí to fakt moc dobře. Nás všechny na té hodině tance by strčila do kapsy.
Nutno dodat, že náš učitel salsy pochází z Latinské Ameriky a ono by se dalo asi obecně říct, že latinoameričani vypadají, že mají gumové tělo, kroutí se jak hadi a ty jejich kroutivé pohyby u nich vypadají zcela přirozeně, kdežto pro mě, jako strnulou Češku, je to problém. To jsem ale zjistila už kdysi na Menorce, že naše skákavé pohyby z polky a valčíku se s „latino pohyby“ úplně neslučují.
Na základě té písničky jsem do naší španělské Facebookové skupiny udělala příspěvek s fotkou a napsala o tom zadku. Jenže ouha, „culo“ se prý před dětmi taky neříká. No jasně, to chápu, protože je to stejně jak u nás, prostě to raději opíšete zdrobnělinou. A tak jsem zase začala lovit, co se teda říká. Tentokrát ale ve španělštině.
Tam je ale ještě složitější než s tou češtinou, protože španělsky se mluví nejenom ve Španělsku, ale také v celé Latinské Americe a z těch použitelných výrazů je jeden akceptovatelný ve Španělsku, druhý zase třeba v Mexiku a v Argentině je to taky trochu jinak. Na tohle téma je ale mimochodem jedna krásná španělská písnička s názvem: Qué difícil es hablar el español (Jak těžké je mluvit španělsky), kterou zpívají dva bratři z Venezuely a právě v ní rozebírají to, že v jedné zemi se člověk naučí slovíčko, které je bráno pozitivně, ale v zemi druhé je vulgární a je to vlastně urážka. Tak kdo se v tom mám potom vyznat?
V závěru si nejsem jistá, co teda mám použít, abych nikoho neurazila. Dobře, můžu říkat spisovně třeba hýždě, ale v hovorové mluvě rozhodně nebudu říkat, že jsem si nabila hýždě nebo padla na zadnici. Tu prdel raději taky nechám stranou a, s dovolením, zůstanu u toho zadku.
No, asi prostě kolem těchto výrazů budu nadále chodit po špičkách a vyhýbat se jim, pokud to půjde. Pro osmisměrku hledám vždycky krátká slova, protože ta dlouhá se tam špatně dostávají, takže „trasero“, které by bylo možná jak náš zadek, ale ve smyslu zadní část, jako předek a zadek, „delantero“ a „trasero“. Takže bez urážky, „culo“ splnilo účel. A ačkoliv zní poměrně hanlivě, tak je zároveň nejpoužívanějším nebo nejběžnějším výrazem.
Já nedělám žádnou učebnici anatomie, abych používala výrazy z odborných knih a zároveň nechci, aby to vypadalo tak, že vám budu psát, jak to říct korektně správně a k tomu dodávat, že to tak v běžné mluvě ale nikdo neříká. Závěrem můžu snad jen říct, že na sedací části můžeme v klidu sedět ale jinak ji nijak rozebírat nemusíme😊
A dál budu řešit raději nějaké produktivnější věci.
Na konec ještě malý dodatek k celému tomuto tématu a vlastně by mě zajímal váš názor. Já jsem dost váhala, jestli vůbec můžu sdílet tu písničku, na kterou má neteř tančí, protože mně osobně přijde mnohem horší než to, že řeším, jak se řekne ten zadek. Nakonec jsem tam odkaz dala a sama sebe přesvědčovala, že to asi není tak hrozný, když to pouští bežně v televizi nebo na YouTube, ale posuďte sami…