Špička ledovce a magická 8

Dneska jsem četla, že jestli si někdo myslí, že věci, úspěch nebo bohatsví mu padnou jen tak do klína, je vážně blázen.

Chce to vytrvalost, vášeň, zapálení.

Samozřejmě jsem to neslyšela jen z jediného zdroje. Tohle říká v různých obměnách každý, kdo něčeho dosáhl nebo kdo se něco opravdu dobře naučil. A my pak obdivujeme výsledek a možná závidíme nebo si myslíme něco ve stylu „ten má štěstí“ nebo „kdybych tohle taky uměl…“. Vždycky vidíme jen tu špičku ledovce, ale nevidíme to úsilí a vytrvalost, které stálo za výsledkem.

Minule jsem říkala, že španělština není těžká a stále si to myslím, ale jako všechno, i ona má svá úskalí. Ale můžu s otevřeným srdcem říct, že se mi zdá mnohem lehčí než jiné jazyky. A říkám to proto, že už jsem se těch jazyků učila víc. Začala jsem s angličtinou, protože to je v dnešní době asi základ. Na střední přidala francouzštinu, protože u nás na gymplu byla volba mezi francouzštinou a němčinou. K němčině jsem cítila jakýsi odpor a říkala jsem, že se budu učit jakýkoliv jiný jazyk, jen ne němčinu. A tak byla jasná ta francouzština. Díky bohu za to.

Učila jsem se ji asi 8 let.

Ty jo, asi mám ty 8leté cykly v sobě přirozeně, v Argentině jsem taky byla tolik let.

Díky té francouzštině mi samozřejmě potom španělština přišla lehká, protože gramaticky funguje stejně a to, co jsem měla za ty roky naučené z francouzštiny, pro mě pak bylo snazší na pochopení. Tohle se vztahuje asi hlavně k subjunktivu. Slovesný tvar, který patří asi všude a v češtině ho nemáme, protože to vždycky vyjádříme nějak jinak. Ale ve francouzštině nebo španělštině je podle mých zkušeností zásadní a jak se ho naučíte, tak nechápete, jak jste bez něj předtím mohli mluvit 😊

Na vysoké škole jsem si ještě ze zvědavosti zapsala čínštinu. Rozhodně můj cíl ale nebyl naučit se čínsky, spíš jsem chtěla zjistit, jak ten jazyk vůbec funguje a taky si zkusit namalovat ty znaky. Zvládla jsem to sva semestry a pak jsem toho nechala. Začalo to totiž být těžké. Ale pokud máte hudební sluch a rádi malujete, tak asi proč ne, navíc tím jazykem mluví vážně hodně lidí!

V Buenos Aires jsem se kvůli své první práci začala učit portugalsky. Pracovala jsem v luxusním hotelu a hodně hostů bylo z Brazílie. A já jsem na ně koukala jak vyvoraná myš. Kolegové se s nimi úplně normálně bavili buď portugalsky nebo španělsko-portugalsky a já jsem to vůbec nechápala, protože jsem jim nerozuměla ani slovo. Osobně se člověk ještě nějak domluví, má přece ty ruce a může ukazovat. Jenže jak se domluvit v telefonu bez posunků?

A pak došlo i na tu němčinu, ačkoliv jsem stále zapřisáhle tvrdila, že nechci. Jenže, měla jsem nápad odstěhovat se do Španělska a pracovat v cestovním ruchu a když jsem hledala inzeráty, tak dost často chtěli němčinu. Já jsem na internetu našla intenzivní měsíční kurz, tak jsem si říkala, že měsíc asi přežiju a uvidím, co ta němčina teda….

A světe, div se, ona to byla neskutečná zábava. Takhle zábavné a přínosné lekce jsem asi nikdy nezažila. A že to bylo opravdu intenzivní! Jedna lekce měla necelé 3 hodiny a kurz byl 3x týdně! Když jsem to vykládala svojí sestře, která je učitelkou právě němčiny, tak říkala, že to je docela náročné připravit tak dlouhou lekci tak, aby za něco stála. A tak z mého původního plánu „vyzkouším jeden měsíc“ byl nakonec jeden rok intenzivního studia.

Pak jsem ale změnila práci a věnovala se finančním překladům, kde jsem se dostala i k překladům polštiny. Já jsem primárně dělala češtinu a slovenštinu, ale postupem času na mě padla i polština, které jsem teda moc nerozuměla, ale jak řekla jedna polská kolegyně, polština je taková barokní čeština. Protože při překladech, které samozřejmě z velké části jistil Google, mi zůstávalo vždycky několik vět, které jsem jaksi nechápala, k čemu v odstavci vlastně slouží!
Můžu teda říct, že jsem přišla do styku s 8 cizími jazyky, poku počítám i slovenštinu. No jo, zase ta má osmička 😊

A proč to všechno píšu?

Po těchto zkušenostech vím, že každý jazyk má své nástrahy nebo nepochopitelné věci. Každý jazyk se musíte trochu „nadrtit“, bez toho to nejde. Opakovat, ale hlavně používat. Mluvit, mluvit a spojit si to s něčím hmatatelným. Dokud je to jen teorie, tak můžete se sice dostat hodně daleko, být expert na složitou gramatiku nebo znát odborná slovíčka, ale pokud ten jazyk nepoužijete, je to, jako byste se ho vůbec neučili.

Říkám to proto, že moje 8letá francouzština i roční intenzivní němčina jsou toho jasným důkazem. Ale je to taky krásný důkaz toho že když se výuka udělá zábavným způsobem, člověk se naučí i jazyk, ke kterému měl odpor. Takže vášeň, zapálení a tu vytrvalost můžeme aplikovat i na jazyky. A španělština sama o sobě je vášnivý a temperamentní jazyk, stejně jako lidé, kteří ho používají.